Spustili jsme nové webové stránky!
Alpské oblasti Rakouska a Bavorská tvořící území někdejší římské provincie Noricum jsou domovem noriků, koní, kteří jsou pokládáni za vůbec nejčistší následovníky divokého koně západního a řadí se k nejstarším evropským plemenům.
Na našem území se chov noriků rozvíjel především na severní Moravě a Slezsku. Importy norických hřebců z Bavorska a Rakouska napomohly ve zdejších specifických přírodních podmínkách utváření místního typu norického koně tzv. slezského norika, konstitučně tvrdého koně, schopného práce v zemědělství, v lese a dalších hospodářských odvětvích.
BONA se narodila 27.4.2006 a na statek jsem ji přivezli na podzim roku 2011 z Jestřabí.
Slezký norik Je chladnokrevný kůň se středně velkým až velkým, mírně protaženým rámcem těla. Hlava je velká, suchá, typická je oválná očnice. Krk je u slezského norika vysoko nasazený, střední až dlouhý, poměrně častý je mírně výrazný kohoutek. Lopatka je dobře úhlovaná, až strmá, což umožňuje široký a prostorný chod. Hrudník je středně hluboký, široký a oválný, jeho délka je střední, bedra jsou dobře vázaná a pevná. Záď je mohutná, oválná a mírně svažitá a štěpená. Fundament je suchý, kostnatý, klouby a šlachy jsou výrazné. Spěnka je u slezského norika krátká až středně dlouhá. Kopyta jsou pevná a pružná. Nejčastější jsou ryzáci, poměrně často se vyskytují i hnědáci, vzácně pak i vraníci.
