Rybí život

Na toto nové slovo děti přišly pomocí rybího domina, kdy musely správně poskládat těla ryb známých z našich vod. Pověděli jsme si také, že ještě na začátku 20. století táhli českými řekami, především Vltavou a Otavou, tisíce lososů a služebnictvo si dokonce vyhrazovalo právo, že nebude dostávat lososa k jídlu častěji než dvakrát týdně. Od těch dob se však koryta řek významně změnila – byly vystavěny přehrady, jezy, koryta jsou regulována a tím mizejí přirozené úkryty. Tak lososi z českých řek zmizeli. Od roku 1998 probíhá záchranný program pro lososy a rybáři vysazují ročně tisíce plůdků s nadějí, že se lososi vrátí. Zatím se vracejí pouze jednotlivé kusy.

Cesta z moře na místo trdliště je pro lososa velmi náročná a čeká jej na ní spousta překážek. To jsme si mohli dobře uvědomit díky stolní hře „Dlouhá cesta domů“, kdy lososi (jednotliví hráči) museli překonávat jezy, zdymadla a nesměli se nechat chytit rybáři ani hladovými predátory. Všichni jsme zdárně doplavali do cíle – do místa svého rodiště.

Taky jsme si s dětmi vyzkoušeli, jak je pro rybu těžké, když se dostane na sucho. To už se ne všem rybičkám podařilo dostat zpátky do vody.

A jak jsme se k povídání o rybách vůbec dostali? Přiměl nás k tomu jednoduchý pokus s PET lahví plnou vody a obyčejným kapátkem. Kapátko bylo zavřeno v lahvi a drželo se nahoře a úkolem našich badatelů bylo dostat kapátko ke dnu. Ne však otočením lahve vzhůru nohama  Děti zkoušely kdeco, až jsme společně přišli na to, že stačí láhev zmáčknout, čímž se dostane voda do kapátka, to se stane těžší a začne klesat. Tohoto principu využívají právě i ryby při stoupání a klesání v hluboké vodě. Pomocí vzduchového měchýře dokážou upravovat svou hmotnost. Stejně tak je tento princip využíván u ponorky.

Spoustu nového jsme se tentokrát dověděli a na závěr jsme se ještě i venku provětrali a zahráli si naši oblíbenou hoňku ve sněhovém bludišti.